Adéla a její kluci

Přišla jsem za láskou a lepším životem z Karviné do Brna. V Mail Kompletu tak nějak shledali, že se hodím na helpdesk a já skončila v kanclu se šesti chlapy.  Zrovna v době velkých kampaní za ženy do IT a jiných mužských kolektivů. A jaké to je? 

Víte, co? Vezmu vás s sebou k nám do kanceláře, ať si uděláte obrázek sami.

Na levo ode mě sedí dva Lukášové.  

Ten první Lukáš M. se stará o facebook; dělá reaktivační kampaně a všechno internetové, co má být pěkné. Jeho pracovní náplň vlastně odráží i jeho osobnost. Lukáš M. je hravý, energický a inspirativní. Je to ten typ hodného kluka, co vám napíše skvělou básničku bez hrubek a dokážete si s ním představit i večer u vína při tvorbě uměleckých děl. Rád baví kolektiv a vztahuje na sebe pozornost a občas přichází s úžasnými konspiračními teoriemi.  

Hned vedle Lukáše M. sedí Lukáš Z. I když jsou oba jmenovci, každý z nich je úplně jiný. Lukáš Z. je silný introvert. Ačkoli je tichý a izolovaný, jeho grafické výtvory jsou pestré, barevné a hodně pěkné. Aby taky ne – z nás všech obsluhuje největší počítačové dělo - novej drahej stroj od Applu, na který se kluci chodili ze začátku koukat jako na svatý grál. Díky tomu, že sedí pod okny, hned vedle mě, je denně vystaven povětrnostním vlivům.
Tu se opaluje pod žárem slunce střešního okna, tu má vítr ve vlasech jako mořský vlk. Obden se mnou prohodí konverzační větu. Dneska jsme spolu měli dvou minutovou konverzaci o kaktusu, který máme na stole. On řekl, „proč je tady ten kaktus“?.
Já řekla, „že asi reprezentuje univerzální kancelářskou zeleň a nemáme důvěru v péči
o kytky“. Oba jsme se tomu zasmáli a znovu se věnovali práci. Máme společnou vlastnost
a to, tiše diskutovat s monitorem, když se nám nelíbí děj v počítači.  

Kryštof, ten, co sedí za mnou, je nejnovější a nemladší člen v týmu. Rozuměj, nastoupil týden po mě. Předtím byl ale stážistou a protože byl dobrý a nabídka byla zajímavá, sekl
s vejškou a šel makat za náma. Má na starost front end. Je to sympaťák, který umí nadchnout pro HTML a je to takový ten sympoš, co si vedle něj vzpomenete na všechny večery během studií, kdy jste byli schopni s některýma kámošema prokecat celou noc.  

Radek je ajťák. Jestliže máte pod pojmem ajťák asociála, tak si jděte za trest kleknout na hrách, protože máte předsudky, které jsou ještě k tomu mylné. Radek má totiž jako jediný z nás své fanoušky, kteří si konkrétně JEHO vždycky vyžádají na konzultaci. Ani se tomu nedivím. S drsnou elegancí umí vyřešit jakýkoli problém a vy víte, že to bude fajn. Spolu
s Jardou tvoří nerozlučnou programátorskou dvojici. Když si mezi sebou začnou měnit kódy a navigovat se v systémech, zní to tak trochu, jako když v Hustonu řídí odborníci raketový provoz. A taky že jo. Kvůli těmhle klukům náš Mail Komplet sviští jako raketa.
Jo a Radek umí příjemně překvapit svojí dospělostí. 

I když patří mezi mladší členy skupiny, je z něho hotovej chlap. Takže ženské, které tvrdí, že chlapi už neexistují, tak jenom nepracují v Mail Kompletu.  

Jarda, krom toho, že patří do nerozlučného IT dua, je i velitel smečky. V současné době čelí největší výzvě své kariéry a to tomu, že se mu v teamu prvně objevila ženská. Já, Adéla. Musím, ale říct, že svou výzvu zvládá bravurně.  Jarda mě před jakoukoli neznalostí zachrání jako rytíř před desetihlavou saní. A já jsem vysvobozena z neznalosti, akorát nejsem princeznou. Vlastně Jardu podezírám, že by byl dobrý (m)učitel.  Fakt docela dobře a nadšeně vysvětluje, když už vás v „neznámém“ nechá tvrdě vykoupat, je to proto, protože chce, abyste si cestu našli sami.  

Ačkoli umí být někdy trochu tvrdší, víte u tohohle kluka, že je férový, jde si za svým cílem
a umí si máknout a já jsem tak trochu ráda, že není ve školství, ale v kanclu se mnou.  

Martin spolu s Jardou a Radkem kouzlí všechny ty programátorské kódy pro náš systém. Kromě toho má na starosti i systémy spřátelených firem, což se nejčastěji projevuje příchodem dam z jiných částí baráku a přednášením požadavků. Tyto dámy mají dva druhy pohledů. Jeden přívětivý a laškovný - pro kluky a druhý, méně příjemný, pro mě
a holky z vedlejšího kanclu.  

Možná závidí. Chápu. Martin je totiž ten typ chytrého kluka, co vedle vás seděl na gymplu, má dobré hlášky a nepokazí žádnou srandu.  

Ještě musím zmínit, že neoddělitelnou součástí naší společné kanceláře je stolní fotbálek pro odreagování. Stal se pro mé kolegy velkou závislostí a během volných chvilek mezi sebou pořádají líté boje.

Existovat v mužském kolektivu sice potřebuje jistou dávku ignorace, jako třeba umění neslyšet ty šílené zvuky, které tento fotbálek vydává. Když dojdou hrníčky na kafe, tak jít
ke stolu kolegy, jeden si vzít, umýt a smířit se s tím, že jste za tak trochu záhadný živočišný druh.

Hlavně je ale práce v kolektivu ajťáků osvobozující. Nikdo mě neotravuje s dietami, neřeší můj outfit, nevytváří konspirační teorie o tom, co jsem jak myslela
a co jsem kdy řekla a hlavně se nezajímá dopodrobna o můj osobní život. Cítím se tak nějak svobodněji a vyrovnaněji a za to klukům děkuji.